Moravský kras

28.06.2017 17:11

V úterý 27. června v ranních hodinách se žáci 7. třídy vydali na školní výlet do chráněné krajinné oblasti Moravského krasu. Vlakem jsme dojeli do Blanska a odtud putovali pěšky na Skalní mlýn. Protože tempo chůze bylo svižné, měli jsme dostatek času navštívit Dům přírody, v kterém se žáci seznámili s historií Moravského krasu, s členitým přírodním skvostem jeskyní, s jejich vznikem, s faunou i flórou těchto oblastí. Interaktivně si vyzkoušeli zahrát pexeso, přiřadit název, poznat zvíře podle zvuku... Nejvíce je jistě zaujal krátký 3D film, zabývající se právě Moravským krasem. Někteří měli tyto podivuhodné brýle poprve na nose. Příjemnou procházkou podél řeky Punkvy jsme se přesunuli na prohlídku Punkevních jeskyní. Procházka v podzemí při nízkých teplotách nás velice dobře osvěžila v tak parném dni a projížďka na lodičkách byla krásným zážitkem na závěr prohlídky.

Pěšky jsme se dále vydali podívat na propast Macocha, z obou můstků byl vynikají výhled. Přes Vilémovice jsme po turistické stezce došli do Rudic, kde jsme měli domluvený nocleh na ubytovně TJ Sokola. Po vydatné teplé večeři v místní restauraci Tumperek jsme ještě byli plní sil, a tak jsme se šli podívat na nedaleký větrný mlýn a skalní útvar Rudické propadání, kde jsme byli svědky horolezeckého výstupu na úpatí skály. Bylo by škoda nevyužít možnosti přilehlého fotbalového hřiště, proto následoval před večerkou ještě fotbálek. Když už nebylo na míč vidět, šlo se spát.

Druhý den, už lehce unavení, nevyspalí, jsme pokračovali v putování do vesničky Křtiny, kde mají barokní kostel Jména Panny Marie se zajímavou zvonovou zvonkohrou. Podél Křtinského potoka jsme si prohlédli Býčí skálu a další skalní útvary. Bohužel některé žáky už nohy velice bolely (puchýře na nohách), a tak jsme museli plán lehce upravit a na vlakové nádraží do Adamova se svést autobusem. Cesta luxusním vlakem zpět do Svitav byla velice příjemná a dodala nám opět spoustu energie do těla. Doufám, že si všichni společné dva dny pořádně užili a až nohy přebolí, budou na ně vzpomínat jen pozitivně.

Mgr. Petra Hájková

 

Zpět