Setkání s paní Hnátovou-Lustigovou v Moravské Třebové

15.10.2014 10:32

V rámci Dnů česko-německé kultury v Moravské Třebové jsme byli milou paní Kuncovou ze Společnosti česko-německého porozumění Walthera Hensela pozváni 8. října 2014 do prostor muzea na pořad pro mládež „Jsem sestra Arnošta Lustiga“. Vyprávění paní Hany Hnátové-Lustigové, která přežila několik koncentračních táborů, bylo doprovázeno písněmi a texty dětí napsané za 2. světové války v terezínském ghettu. Tyto texty zhudebnil a interpretoval Daniel Dobiáš. Že byl program nesmírně působivý a zajímavý, dokládají postřehy našich žáků 8. a 9. třídy. (Mgr. Jana Strouhalová)

Fotografie k nahlédnutí zde.

 

Dne 8. 10. 2014 jsme se vydali, 8. a 9. třída, do Moravské Třebové do muzea na přednášku paní Hany Hnátové-Lustigové. Paní nám vyprávěla o jejích nehezkých vzpomínkách ze života za 2. světové války. Protože byli Židé, byli převezeni do tří koncentračních táborů. Vyprávěla o tom, jak to chodilo, když jste byli Židé, co jste všechno nemohli atd. Měli to v životě velmi těžké, co prožívali v koncentračních táborech, co s nimi dělali. Období 2. světové války bych nikdy nechtěl zažít. Všichni lidé, kteří v koncentračních táborech byli, jsou pro mne hrdinové.  (Jonáš Dvorský)

Dne 8. 10. 2014 jsme byli v Moravské Třebové v muzeu na besedě s paní Hnátovou-Lustigovou. Vyprávěla nám o jejím životě, o životě jejího bratra a rodičů. Dozvěděli jsme se spoustu věcí. Jak to bylo za války strašné, že je odváželi do koncentračních táborů, kde mnozí zahynuli, kde dívkám a ženám vyholili hlavy… Paní Lustigová naštěstí v plynu neskončila. Ale její tatínek bohužel ano. Paní Lustigová byla Bohu vděčná, že přežila. Tato beseda se mi moc líbila. Vzala jsem si z ní poučení, že si máme vážit toho, co máme, že si musíme pomáhat, že máme rádi chodit do školy a že si máme života užít naplno a je jedno jestli s přáteli, s rodinou nebo dalšími, ale být rádi, že žijeme v této době! (Pavlína Valsová)

Paní Hnátová-Lustigová je sestrou známého spisovatele Arnošta Lustiga. Vyprávěla nám o jednotlivých koncentračních táborech, kterými prošla. Bylo to velice silné… Jsem ráda, že tady v Moravské Třebové mohla být taková osobnost. Po přednášce jsem byla v kavárničce, kde jsem si s paní Lustigovou popovídala. Místo podpisu mi napsala krásné přáníčko, které mám v památníku. Je to milá, hodná paní a život měla velice těžký. (Daniela Rádsetoulalová)

Přenáška byla velmi pěkná, zajímavá a poučná, že bychom si měli vážit doby, ve které právě žijeme. V období války to podle vyprávění nebylo jednoduché. Jednak, jak s Židy zacházeli a jak moc byli omezováni. Vlastně je vyhodili ze školy kvůli tomu, že byli Židé… V koncentračních táborech museli dřít, odnášet mrtvoly, dostávali jen velmi málo jídla… Nedokážu si představit, že bychom v takové době žili… (Marcela Plháková)

Beseda s paní Lustigovou se mi moc líbila. Neuměla jsem si představit, jak hrozné to pro ni i ostatní muselo být… Vyprávěla nám to docela podrobně, a tak teď trošku vím, jak to tam mohlo vypadat… a paní Lustigovou obdivuju! I po tom, co zažila v celkem mladém věku, to pěkně převyprávěla, i když to pro ni bylo těžké. Kdyby byla další beseda o něčem podobném, určitě bych se zajela podívat a poslechnout si vyprávění, které by bylo určitě tak zajímavé, jako od paní Lustigové. (Adéla Smolíková)

Na pódium vstoupila stařenka s hůlkou, usadila se do připraveného křesla a začala vyprávět velmi emotivní příběh o ní a její rodině. Nebyl příliš veselý. Projít třemi koncentračními tábory, přežít, dostat se ven, překonat překážky, nebýt s rodinou, to vše muselo být hodně těžké. A když si musela na vše vzpomenout, nedivím se, že jí bylo do breku. Rozhodně bych to zažít nechtěla a jsem ráda, že můžu žít v dnešní době. Zapůsobilo to hodně a myslím, že by lidé kolem nás o tom měli vyprávět, protože už jich moc není. (Anna Zichová)

Přednáška byla nesmírně zajímavá, neboť potkat se s někým, kdo toho tolik zažil, ač už jeho život nebyl nijak jednoduchý, musí být pro každého velkým obohacením, ať už ze strany informační, tak i lidské. Rozhodně jsme mohli porovnat naše životy… Nejvíce ze všeho a myslím, že jsem nebyl sám, mě zaujalo to, jak to vypadalo v Osvětimi, jaký měla paní Lustigová strach o sebe a celou rodinu… Dozvěděli jsme se rozhodně mnoho věcí, které kdybychom přednášku nenavštívili, nám mohly zůstat navždy skryté… (Jan Stenzl)

Setkání s paní Hanou Lustigovou bylo nesmírně zajímavé a poučné. Zážitky, jaké prožila jako mladší, musely být pro ni a její rodinu otřesné. Myslím, že nikdo z nás by nic takového nechtěl prožít. Paní Hana je velmi příjemná a beseda s ní mě obohatila a donutila mě se zamyslet, jak bych si v její situaci počínala asi já. Na její tváři bylo zřejmé, že některé okamžiky bývalých prožitků se jí nesdělovaly lehce. Besedu zakončila se slzami v očích, i mně se chtělo plakat. Vím, že bylo proč… (Adéla Smékalová)

Beseda byla velmi založena na citech. A to se mi líbilo, protože nám paní Lustigová řekla věci, které by určitě nikdo z nás nechtěl zažít. Já určitě ne! Nevydržel bych to, co ona, a proto ji velmi obdivuju. Jaká musela být silná, fyzicky a psychicky… Nejvíce mě zaujalo, jak mluvila o koncentračních táborech. Měl jsem tu šanci to slyšet a vážím si, že jsem u toho mohl být a poslouchat o té strašné a nelítostné době. Určitě bych vydržel poslouchat dále. Beseda se mi moc líbila nejen z důvodu, že jsem měl to štěstí spatřit tak významnou a příjemnou paní.  (Marek Šedaj)

Paní Lustigová vypadala jako milá paní a to, co si prožila, ji moc změnilo. Když povídala, co v koncentračních táborech prožila, jak to tam bylo kruté, bylo vidět, že je smutná, že ty nešťastné vzpomínky v ní stále jsou. Bylo pěkné, jak byla šťastná, že se po dlouhé době dostala zase do Moravské Třebové, kde žila jako malá holčička. Tato přednáška byla velmi zajímavá. Představovala jsem si, jak to muselo být strašné, strava, ubytování, práce a také hygiena. Poučila jsem se, že bych si měla vážit věcí, které mám, že mám dost oblečení… Z této přednáška jsem si hodně odnesla a velmi se mi líbila. (Míša Foretová)

Zpět